Po pár přejezdech z míst "Tak tady nezaparkujeme. Tady nesejdeme.".. jsme dojeli až do Kaprouna. Panečku, to je víska, jako malovaná. Od Lady. (a od Lady mi zněla v uších i známa - Ladovská zima)
Rozhodli jsme se tedy navštívit jednu z malebných zastávek JHMD úzkokolejky, příslušící právě vesnici Kaproun, o které jsme věděli, že skýtá artefakty ze života Járy Cimrmana, kterého tolik milujeme. Ale kudy se tam k sakru dostaneme?
"Jo, to já když sem byla malá .. tak to bylo někudy lesem." - malá jsem nebyla tak dávno, ale krucinál, les je tady všude kolem nás! A začíná foukat vítr.
Cestu nám však poradili velmi milí lidé, sídlící v pensionu U Paulánů, kam se (až opadne sníh) jistě vypravíme na příjemné posezení. Interiér chaloupky dýchal rodinnou pohodou, a člověk se tam cítil jako doma. No co vám budeme povídat, ta Česká Kanada, to je prostě krása!
"Dobrý den." řekl On
"Dobrý den. Nechte klidně otevřený dveře, ať se to tu provětrá." - Odpověděl pán, sedící na lavici vedle krbu, pravděpodobně majitel. Sympatický chlap, ve stejných letech.
"Jak se prosím dostaneme na úzkokolejku, za Járou?"
"Dvěstě metrů zpátky, po zelenej doleva. Ale bude to tam za sněžený. Tak si vezměte košťátko. Máte košťátko?"
"Mám."
"Tak tam vomeťte zadek."
"Jasný." řekl On, a dveře nechal otevřené.
A tak jsme metli :)
Se získanými informacemi jsme se vydali po zelné k cíli. A začalo se stmívat. Po kilometru (a kousek), protože to bylo jistě dál, a s omrzlými chodidly jsme dorazili na místo! Které si za světla budeme muset prohlédnout znova. Ale byl tam! Jára Cimrman a k němu i ona příhoda, jak se to vlastně stalo, že z vlaku vypadl. Pokud ji chcete znát, vydejte se do Kaprouna jako my. Můžete zvolit stejnou trasu a nebo vyrazit jindřichohradeckou úzkokolejkou. Za shlédnutí ohniště, u kterého se Jára hřál, houpačky nebo samotného odlitku jeho samého to jistě stojí.
Jen si nezapomeňte teplou obuv!! A vyražte dříve, než se začne smrákat.
Mr. & Miss
