Jak při mě nestála zubní víla

Na začátek bych chtěla napsat, že bychom neměli podceňovat návštěvy svého zubního lékaře. To i za takovou cenu, že týden před očekávanou kontrolou nespíme, nejíme, pláčeme a bojíme se ještě víc, než se bojí malé děti!

Lidi  - choďte k zubaři!

Já nechodila posledních pár měsíců (asi 24!) vůbec. Krvácení při čištění zubů - občasné.. pff, to nic neznamenalo. A každý týden jsem si říkala: "Barboro, jdi tam!"...

Nakonec to dopadlo obrovským zánětem, kdy jsem bolestí nespala celý víkend a antibiotika na zánět z pohotovosti nepůsobila, analgetika nezabírala. Z neděle na pondělní jsem mlátila hlavou do schodů a lezla po stěnách s bolestí nejen v očích...

Ráno mě nikdo nechtěl přijmout.. až na podesáté po desáté odpolední Jindříšek objevil jednoho pana zubaře - 30 kilometrů od našeho bydliště. Tento postarší pán, z pomalu 40-ti letou praxí byl ochoten mě přijmout. To ještě netušil, že když se mi chce podívat na zoubek, znamená to, že se podívá přímo do huby, co nepřipomíná ústa tak "křehké" dívky, jako jsem já.

Nebral si servítky.

"No, anestezie nezabere, to Ti řeknu rovnou!"
"Hele co to je, to je žvejkačka? Ne? To je korunka!!!"
..."Neřvi, ty řveš, jako kdybych Ti trhal zuby."

... a zbavil mě ukrutné bolesti, a zbavil mě i zubu (šestky vpravo nahoře) s obrovskou cystou.

Od sestřičky - páč jsem se cukala a nedalo se nic dělat.

Lidi - choďte vážně k tomu zubaři V ČAS!

Miss